Jak jsem si nemohla nevšimnout, příspěvky tady na blozích se často týkají přečtených děl a jejich doporučení. Považuji to za výborný nápad, takže se také přidávám. Osobuje-li si někdo na tento nápad autorská práva, tak se mu omlouvám a samozřejmě toho nechám. - Díky za pozornost, teď k té knize:)
Jde o román spisovatele Henryka Sienkiewicze (1846 - 1916), polského autora, který si největší slávu získal psaním historických románů, týkajících se polských a křesťanských dějin. Mezi ty patří i Quo vadis?, kniha, za kterou Sienkiewicz roku 1905 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Její příběh nás přivádí do Říma na počátku našeho letopočtu, kdy obrovskému římskému impériu bez jakýchkoli omezení krutě vládne šílený císař Nero. Kniha nádherně zachycuje tehdejší dobu a poměry, které v Římě vládly: na jedné straně se zde setkáváme s bohatými římskými patricii, žijícími až neuvěřitelně rozmařilým a nemorálním způsobem, kteří se točí kolem vyšinutého Nerona a baží po vyšším postavení - a přitom se v duchu bez ustání třesou o svůj život, který je prakticky neustále ohrožen intrikami.
Na straně druhé můžeme podrobně sledovat chudé vrstvy obyvatelstva. Právě tady se totiž začínájí projevovat účinky nové víry, kterou mezi prostými Římany šíří apoštolové Pavel a Petr, víry křesťanské.
Já osobně věřící nejsem a bylo pro mě až neuvěřitelné sledovat, jak mocně toto učení na tehdejší lidi působilo - učení úplně nové a hlásající úplně jiné myšlenky než ostatní náboženstv
. Víra v jediného Boha, láska k němu a láska ke všem ostatním lidem, schopnost odpouštět - myšlenky, které mě opravdu překvapily, protože při slově "křesťanství" si bohužel v dnešní době sice představím spoustu různých věcí, ale tyhle jednoduché nevinné základy jako by zapadly pod nánosy staletí...
Římští občané je ale přijímali s nadšením a i v aréně, kam je dával Nero zavírat se smečkami vyhladovělých zvířat, se tito první křesťané s klidnou myslí modlili a žehnali svým nepřátelům. A zde se dostávám ke konfliktu, který mezi vládnoucí vrstvou a křesťany nastal. Zřejmě všichni z hodin dějepisu víme, že děsivý požár Říma, s jehož popisem se v Quo vadis také setkáte, byl přisouzen právě křesťanům a císař je nechal "za trest" prakticky vyvraždit. Přesto všechno se nová víra udržela a dnes je Řím její základnou.
Na pozadí těchto událostí se odehrává hlavní zápletka knihy (konečně jsem se k ní dostala, že:D). Tou je láska mezi bohatým Římanem Viniciem a prostou křesťanskou dívkou Lygií. Oba statečně překonávají překážky, které se nemohly nevyskytnout vzhledem k propastnému rozdílu mezi jejich životy: Vincius se zbavuje předsudků a nešvarů rozmařilého patricia a dokonce přijímá křesťanskou víru. Přesto jim štěstí nepřeje, Lygie je totiž s tisíci dalšími křesťany uvězněna a čeká ji přinejlepším bolestivá smrt v aréně...
Rozuzlení pochopitelně neuvádím, přečtěte si ho sami:)
Můj názor na tuto knihu je zásadně kladný a všem ji doporučuju. Jednak jako opravdovou zábavu - kniha je nesmírně čtivá (oněch asi šest set stránek jsem zhltla za tři dny), jednak jako poučení o tom, jak to v tehdejších dobách chodilo. A také jako zamyšlení - ať už věříte v Boha nebo ne - třeba nad tím, jak krásně a mírumilovně by se na světě žilo, kydyby pro všechny lidi opravdu bylo prvním zákonem "Miluj bližního svého jako sebe samého"...
