...opalovací krémy a jim podobné chemické

přípravky jsou lidstvu jen na škodu

Druhá z mých starších upírovských povídek, myslím, že trochu lepší než ta první. Posuďte sami:)

Temnota budí strach. Se strachem odchází rozum a kde není rozum, není ani naděje. S nadějí pak odchází i vůle žít.

Jsou však věci, které dokáží temnotu prorazit. Stačí mít v rukávě schované eso – něco, o čem nepřítel neví a co tě v poslední chvíli zachrání. Takové eso vrací právě tu naději, kterou temnota zahání.

Potíž však nastane, když takový trumf drží obě strany. Potom vítězí ten, kdo ten svůj vynese jako poslední.

Pak už záleží jen na inteligenci a prozíravosti člověka, který musí odhadnout okamžik, kdy nepřítel vynáší svou nejvyšší kart

Muži, kteří onoho dne bez pozvání vešli do chrámu Upírky, tohle všechno dobře věděli. Léta bojovali proti té, jež budovu obývá, a byli si nyní jisti, že už jí žádné eso nezbylo. A proto teď beze strachu procházejí budovou a jen kvůli opatrnosti se plíží jako černé stíny a ukrývají se za sloupy, jež mizí v nedohlednu a někde vysoko podpírají strop chrámu.

Konečně přišli až na konec obrovského chrámu a spatřili tam stát vysokou postavu v rudém šatu. Upírka přece jen vynesla ještě jeden trumf – očekávala je. Ale to už je nezastaví. Nic už je nemůže zastavit.

Upírka klidně sledovala, jak se k ní muži přibližují. Nezúčastněně si prohlížela jejich ozbrojení a v duchu učinila závěry z toho, co viděla. A abych se vám přiznala, ty závěry nebyly moc povzbuzující. Nevím ovšem, jestli pro Upírku nebo její nepřátele.

"Tak jste mě přece vyslídili," promluvila Upírka nezúčastněně.

"Čeká tě smrt za tvé činy, Upírko," zasyčel jeden z mužů.

Žena zvedla obočí a klidně provokovala dál. "Můžeš to nějak dokázat?"

Veliteli se na tváři rozhostil triumfální úsměv. Konečně vynese své eso a zničí tu, kterou tak dlouho pronásledoval. Zvedl ruce a třikrát zatleskal. "Tady máš důkaz!"

Na jeho znamení se náhle celý chrám podivně otřásl. Ozvalo se hlasité skřípání. Ze stropu se na zem sneslo trochu prachu a omítky.

Tu se náhle celý strop chrámu roztrhl a otevřel tak síň pohledu slunce. Jeho paprsky pronikly dírou ve stropě a zabarvily Upírčinu bledou pleť zlatavým nádechem. Oslepilo její oči a celou ji zahalilo svým svitem.

Muži propukli v jásot. Konečně ji zneškodnili! Žena mezitím stála a vůbec se nehýbala. Se zájmem si prohlížela slunce, které nikdy neviděla. Když lidé spatřili její klid, jásot utichl. Co se to děje?

Upírka se pohledem vrátila ke svým nepřátelům. Chvíli si je prohlížela a pak nákle celý chrám naplnil její chladný, vítězný smích.

"Ne, lidé, mě tak snadno neporazíte! Vy nesli jste své eso a mysleli jste, že nenajdu odpověď. Teď však já vynáším svůj trumf!" Natáhla před sebe svou bílou paži a pohlédla na ni. "Sami si můžete za svou zkázu! Jen lidé jsou tak geniální, že vynalezli opalovací krém s tak silným UV faktorem, že ochrání i upíra..."

Upírka se opět rozesmála a se smíchem se vrhla na své nepřátele. Byli tak překvapení, že nekladli žádný odpor. Žena je rozsápala a oči jí svítily, když hltala jejich teplou krev.

Její vítězství nad lidmi bylo konečně potvrzeno. Vynesla eso jako poslední a shrábla celý bank.